Po delší odmlce jsem se opět rozhodl, že něco málo napíšu. Je silně pravděpodobné, že bude následovat odmlka finální...tedy že to jednoduše zabalím. Důvodů je několik, s větší či menší vahou, každopádně tady jsou a není to jen nějaký můj rozmar. V uplynulých měsících jsem hodně přemýšlel, četl mezi řádky, všímal si více dění okolo toho "našeho řemesla". Výstup je jednoznačný - už to není co to bývalo...bohužel. Možná se tímto článkem někoho dotknu, a někoho si třeba i znepřátelím, ale to patří k věci.
Z koníčku kariéra?
Když jsem v dubnu 2006 s focením železnice na ŽelPage začínal, byl jsem nadšený ze všeho. bylo to něco nového, onen server byl plný amatérského nadšení a entuziasmu, komentáře se skutečně týkaly fotografií jako takových, a lidi se mohli přetrhnout s radami. Pětice cenzorů sice vládla i tehdy tvrdou rukou, nicméně to bylo vždy pro dobro galerie. Diskusní fóra byla přátelskými, člověk se dověděl co potřeboval (pokud to bylo v silách tamějších diskutujících), a nikdo se mu nesmál proto, že něco nevěděl. No a nakonec - málokdo si založil padesát registrací jen proto, aby mohl škodit. V současnosti se však situace na obou našich nejvýznamnějších železničních serverech - ŽelPage a K-Report - značně zhoršil
.
Konec té pravé ŽelPage
Prvně jmenovaný je poslední dobou přehlídkou lidské blbosti. Nejenže se vytratil onen amatérský entuziasmus, který jsem zmiňoval výše, ono to celé přerostlo do rádoby profesionálního rozměru. na fotce se hledají ty nejmenší detaily, které by se daly vytknout. Hodnotí a komentuje se podle jména autora, dost často je tento proces značně zautomatizován utkvělými představami hodnotících. Stanovila se nějaká podoba fotografií, které se označují za dobré, a zbytek je jen amatérská cvakárna. Začátečníci prakticky nemají šanci, pokud hned do začátku nemají nacvičených sto hodin s fotošopem, a aparát s manuálním režimem. Jistě, všechno musí jít dopředu, a tak i galerie kvalitativně postupuje. Otázkou je, zda se z toho časem nestane jen bašta pro dvacet vyvolených, kteří jednak nemají hluboko do kapsy, a druhak jsou více či méně provázáni se správci. Komentáře pod fotkami jsou kapitola sama pro sebe, ale já nemám tolik času na blbosti, a tak jí věnuju jen pár slov: Mnohdy zbytečné, směšné (nikoli vtipné), neobohacující, upozorňující na neexistující vady, hnidopišské - ale pokaždé vypovídající o duševním stavu jejich autora.
K-Report, aneb jak si přijít s otázkou, a taky s ní odejít
Diskusní fórum ŽelPage je převážně platné pouze coby komunikační nástroj pro její uživatele, pro informace je lepší si zajít na K-Report. I ten ovšem poslední dobou silně smrdí. jednak tu máme kinofilmové fotiče - tatíky, kteří nejsou s to pochopit, že někdo fotí digitálně a dovoluje si upravovat fotky v počítači. Flamewars, jež vznikají okolo těchto témat, bývají skutečně jen pro silné nervy. Pak tu máme takové, kteří se z rozličných důvodů navážejí do konkrétních uživatelů. Zesměšní téměř cokoli, co napíšou, a ač se tato "kritika" mnohdy sesype třeba i od pěti uživatelů, mnohdy jde jen o jednoho člověka, který má zálibu v multishizofrennímu zakládání stále nových a nových registrací. V neposlední řadě se obuju do tzv. ultras, což jsou vegetující entity doslova posedlé železnicí. Budí je mobil s nahraným zvukem jedničkové bardoty, snídají z čepice výpravčího, na zádech se škrábou jeho plácačkou, po stěnách jim visí nákresné jízdní řády a pokud někdo nemá svítící kopii reléového staničního řídícího pultu, jako by nebyl. Takoví jsou pak velmi rozhořčeni, když si někdo dovolí podat byť jen lehce nepřesné info o čemkoli na kolejích. Jejich komentáře však patří k tomu nejhumornějšímu, co si lze na internetu přečíst...
Vítej mezi správce...ale stejně bys měl asi jít
Nemůžu nezmínit mé krátké účinkování mezi správci galerie na ŽP, nebo cenzory chcete-li. Každý, kdo mě zná déle než půl roku, ví co jsem zač. Ví, že jsem upřímný až to bolí, a že když je někdo idiot, řeknu mu to klidně i do očí. Ví, že si nenechám plivat na svou práci, navíc když jde jen a pouze o cílený útok. Věděli to i správci, když mě v listopadu zvolil jedním ze svých tří nových kolegů. Bohužel však nejspíš vůdce věřil, že mě změní - buď on, nebo nově nabytá odpovědnost. To je však u člověka z Ostravska docela problém...nenecháme si od nikoho do ničeho kecat. Proto jsem si mnohokrát vyslechl něco o tom, že moje chování jaksi není v souladu s naoko "slušňáckým PR vystupováním ŽP". Nehledě na to, že jsem byl jeden z nejproduktivnějších pracantů, a nehledě na můj "jiný" pohled na fotky, mě ona osoba nakonec vyprovokovala k tomu, abych odešel. Nelituju toho, nenechám si kecat do života od instituce, která mi za mou snahu tak jako tak nic nedá. A autoritativní "šéf", který vás tepe úplně zbytečně, a ještě je šéfem jen tak nějak papírově, v rámci hierarchie práce zadarmo - to je kapku moc i na mě. Nic mě nestálo se mezi správce dostat. Postavili mě před hotovou věc a já ji ze zvědavosti přijal. Jsem rád, že jsem od různých lidí nezávisle na sobě dostal reakce, které byly uznáním za mou práci, a zároveň i vyjádřením lítosti nad mým odchodem - právě kvůli tomu "mému" pohledu na fotky (to jsem si nevymyslel, není to z mojí hlavy, ale právě z jejich.) Díky kluci, vážím si vás. Nicméně správce galerie na ŽP může dělat kdokoli, kdo trošku vidí do fotek, umí poradit v rámci kompozice, expozice i editace, ale hlavně není vzpurným a upřímným samorostem.
Co na to počítač?
Výstup z toho všeho ještě zdaleka není jednoznačný. Téměř jisté však je, že spolupráce se ŽP do budoucna nebude to pravé pro mě. Užil jsem si v dobách jejího rozkvětu, ale současný stav mi až tak moc neimponuje. Fotit nejspíš nepřestanu, avšak zařadím tento koníček zpět tam, kde měl být už od začátku - mezi formy relaxace. Nehodlám se už honit proto ,abych měl co dva dny někde nějakou fotku...prostě pojedu když bude nálada. A publikovat nejspíš budu jen na Flickru - díky Yahoo! za něj...Vyvstáva však otázka co s tímto blogem. Co myslíte vy? Frekvence psaní nejspíš bude taková, jaká je nyní. Soudě podle návštěvnosti si mnohdy říkáte, jestli si z vás nedělám srandu, protože tu vždycky čtvrt roku nic není. Proto prosím o reakce - zabalit, či pokračovat?